Křik hlávkového salátu na prahu smrti

14. 8. 2024 (mai) - Ač s tím často ještě nejsme smířeni, vyšší rostliny jsou entity, obdařené inteligencí. Přesto, že nemají mozek ani nervy, vnímají a prožívají. Jejich smysly často předčí smysly živočišných rekordmanů, jsou schopné se učit a dokonce počítat. Jak tedy prožívají svou smrt?

Měřením bioelektrické aktivity rostlin se dnes lze dovědět o rostlině poměrně hodnotné informace. Například pomocí elektrofytografu dokážeme v reálném čase exaktně vyhodnocovat míru stresu i vzrušení. Pokud tato data aplikujeme na emocionální model valence/arousal, získáme poměrně komplexní představu o emocích, které rostlina v daný čas prožívá.

Pokud je ale řeč o rostlinných emocích, je třeba se ještě krátce zastavit u fenoménu antropomorfismu, tedy přirozené snaze k polidšťování. Uvažujme například základní emoci – bolest. Stejně, jako u živočichů, spouští poškození organismu u rostlin celou kaskádu reakcí. Tyto reakce nejsou zásadně odlišné od reakcí živočichů, včetně zvýšené citlivosti. Jak se ale podobá jejich vnitřní prožívání, nedokážeme odpovědět. Možná je podobné, možná zcela rozdílné.

Asi není pochyb, že u živočichů patří mezi emocionálně nejsilnější prožitek vlastní smrti. Nepřekvapuje proto, že výzkumníky v OpenTechLab zaujala právě otázka, jak prožívají smrt vyšší rostliny. Pro účely výzkumu posloužila Lactuca sativa nebo-li locika setá, známější jako obyčejný hlávkový salát.

V laboratoři byly vypěstovány čtyři lociky – dvě pro účely sklizně a dvě kontrolní. Výzkumníci předpokládali, že rostliny přežívají ještě nějakou dobu po sklizení v závislosti na způsobu sklizně. Přesto byli překvapeni, když salát sklizený s malou částí kořenů a skladovaný v lednici při teplotě 6°C, vykazoval měřitelnou bioelektrickou aktivitu v průměru ještě po 51 hodinách.

Za využití emocionálního modelu valence/arousal bylo možné klasifikovat proces sklizeně a následných několik desítek minut jako pro rostlinu vysoce stresující, postupně přecházející do emoce, kterou bychom nazvali smutek, až se signál ztratil v šumu.

Toto zjištění přivedlo výzkumníky k nové otázce, jejíž zodpovězení by mohlo přispět k pochopení etických dopadů této nové technologie – jak se budou chovat lidé při konzumaci salátu, bude-li jim známo, že a jak to jejich salát prožívá?

Aby byl prožitek v experimentu opravdu silný, vytvořili badatelé program, který propojil výstupy elektrofytografu se zvukovými záznamy neverbálních hlasových projevů lidského utrpení, získanými z archivů kinematografie tak, aby různá intenzita a charakter stresu přibližně odpovídala lidskému hlasovému projevu. Následovala večeře čerstvě sklizeného salátu.

Dosavadní výsledky tohoto experimentu si OpenTechLab prozatím nechává pro sebe, protože byl proveden na příliš malém vzorku populace, než aby bylo možné výsledky zobecnit. Není však třeba příliš fantazie k představě čtenářově, aby posoudil, jaké důsledky by v něm taková zkušenost zanechala.

-mai