Neurovědecký model zážitků blízkých smrti nachází konzistentní fyziologický vzorec

Multidisciplinární tým vedený Univerzitou v Lutychu navrhl jednotný neurovědecký model, který vysvětluje mechanismy stojící za zážitky blízké smrti (NDE). Model vychází z konvergujících poznatků napříč neurobiologií, psychologií i evoluční teorií a nabízí ucelený pohled na fenomén, který dlouhodobě fascinuje vědce i veřejnost.

Zjištění naznačují, že klíčovými spouštěči NDE mohou být fyziologické stavy jako nedostatek kyslíku, zvýšená hladina oxidu uhličitého či narušený energetický metabolismus mozku. Tyto faktory mohou vyvolat intenzivní mozkové reakce vedoucí ke změněnému vnímání reality, často popisovanému s výjimečnou jasností a emocionální silou.

Lidé, kteří prožili NDE, hlásí širokou škálu prožitků. Veřejná pozornost se však většinou soustředí na ty nejpůsobivější – například mimotělní zážitky, pocit klidu a míru, zkreslené vnímání času, přehrávání vzpomínek, vidiny světla, tunelů nebo kontakt se zesnulými, případně mystickými bytostmi.

Zároveň existují i méně známé, přesto velmi živé NDE, které mají spíše všední, chaotický nebo dokonce děsivý charakter. Ty bývají zmiňovány méně často, pravděpodobně kvůli selektivní paměti či společenskému zájmu o "pozitivní" příběhy. Zážitky podobné NDE se mohou objevit nejen v kritických momentech ohrožujících život, ale i při mdlobách, epilepsii nebo pod vlivem psychoaktivních látek.

Vědecky jsou tyto stavy popisovány jako epizody disociovaného vědomí, které se objevují v kontextu reálného nebo vnímaného ohrožení života. Jejich obsah i interpretace jsou výrazně ovlivněny fyziologickým a psychickým stavem jednotlivce.

Dřívější teorie se pokoušely vysvětlit NDE z pohledu psychologie, neurofyziologie či evoluce, často však odděleně, bez snahy o propojení do jednotného rámce. To se nyní mění díky přehledovému článku "Neurovědecký model zážitků blízkých smrti", publikovanému v Nature Reviews Neurology.

Autoři zde nepředstavují nová experimentální data, ale syntetizují poznatky z dříve publikovaných studií – od výzkumů na lidech a zvířatech přes psychedelickou neurovědu až po klinická data z jednotek intenzivní péče. Tato syntéza nabízí komplexní obraz mozkové činnosti během kritických stavů.

Zvířecí modely a neurozobrazení kriticky nemocných pacientů ukazují konzistentní vzorec fyziologického kolapsu – snížený průtok krve mozkem vede k hypoxii a zvyšuje hladiny oxidu uhličitého. Tento stav spouští kaskádu dějů: vzniká cerebrální acidóza, dochází k vyčerpání ATP (hlavního energetického zdroje buněk) a k masivnímu uvolnění neurotransmiterů jako serotonin, dopamin, glutamát, noradrenalin, GABA, acetylcholin či endorfiny.

Zvýšená hladina serotoninu a aktivace receptoru 5-HT2A pravděpodobně přispívají k halucinacím a vjemům "hyper-reality". Dopamin může zesílit emocionální význam vjemů, zatímco noradrenalin a acetylcholin se podílejí na ukládání vzpomínek. Uklidňující účinky bývají spojovány s působením GABA a endorfinů.

Vědci také našli paralely mezi NDE a psychedelickými stavy navozenými látkami jako DMT nebo ketamin, které ovlivňují podobné mozkové systémy. Dále upozorňují, že určité psychologické rysy – například tendence k disociaci nebo častý přechod do REM spánku – mohou zvyšovat pravděpodobnost výskytu NDE u některých jedinců.

Zajímavým postřehem je také možný evoluční původ NDE. Autoři navrhují, že zážitky blízké smrti a tzv. thanatóza (předstírání smrti) mohou mít společné kořeny jako instinktivní reakce na smrtelné ohrožení.

Na základě těchto poznatků vznikl nový teoretický rámec nazvaný NEPTUNE (Neurophysiological Evolutionary Psychology Theory of Understanding Near-Death Experiences), který propojuje neurobiologické, psychologické i evoluční aspekty do jednoho modelu.

"Model NEPTUNE, ačkoli zatím teoretický, poskytuje pevný základ pro další výzkum, jehož cílem bude empirické ověření jednotlivých mechanismů," uvádějí autoři studie.

Budoucí výzkum by měl využít moderní metody, jako je neuroimaging, fyziologické monitorování či sledování mozkové aktivity těsně před a po srdeční zástavě. Model NEPTUNE navíc otevírá důležité otázky o povaze vědomí v kritických stavech a může vést i k revizi lékařských protokolů, například definice mozkové smrti, ve světle pozorovaných vzorců mozkové aktivity po zástavě srdce.

Další informace: Charlotte Martial et al, Neurovědecký model zážitků blízkých smrti, Nature Reviews Neurology (2025). DOI: 10.1038/s41582-025-01072-z

- mai