Somnambulismus - když mysl spí a tělo ne

20. 8. 2024 (mai) - Somnambulismus, známější pod lidovým názvem náměsíčnost, je svým způsobem fascinující a často záhadná spánková porucha, při které člověk vykonává složité činnosti během spánku, aniž by si to uvědomoval. V rámci somnambulních epizod dovedou lidé přestavět nábytek a dokonce i vraždit.

 Zatím co v bdělém stavu má vědomí nad aktivitami mozku kontrolu, usínání spouští řadu procesů, které v důsledku umožňují mozku převzít naopak kontrolu nad vědomím a formou snění jej v podstatě využít jako výpočetní stroj pro zpracování paměti a předvídání budoucnosti (vizte náš starší článek zde).

Z biologického hlediska hraje v těchto procesech klíčovou úlohu hormon GABA (kyselina gama-aminomáselná), který je v tomto případě odpovědný za odpojení pohybového ústrojí během spánku. Nedostatek hormonu GABA postupně vede k tomu, že tělo začne reagovat na sny.

Druhým klíčovým hormonem je melatonin (5-methoxy-N-acetyltryptamin), který má na starosti celou řadu biologických funkcí, včetně řízení chronobiologických rytmů. Jeho lokální koncentrace regulují míru odpojení smyslových vjemů.

Mozek somnambulisty je tak částečně vzhůru, což mu umožňuje pohybovat se, zpracovávat informace z okolí a vykonávat činnosti, zatímco jiná část mozku zůstává ve spánkovém stavu.

Ve stavu hlubokého spánku zůstává i vědomí. Při somnambulní epizodě je dotyčného obtížné vzbudit, dokonce se tyto snahy často stávají součástí snového dění.

Somnambulismus nejčastěji postihuje děti, ale objevuje se i u dospělých. Je často spojen s faktory jako je stres, nedostatek spánku nebo nepravidelný spánkový režim. Genetika také hraje roli – pokud jeden z rodičů trpěl touto poruchou, je pravděpodobnost vyšší, že dítě ji bude mít také. Zajímavé je, že somnambulismus se vyskytuje pouze během tzv. Non REM spánku, což je fáze, kdy tělo není obvykle připraveno na pohyb. Zřejmě to je také příčina, proč si postižení po probuzení ze své somnambulní epizody nic nepamatují.

Mnohé příhody somnambuliků bývají humorné, jiné méně. Sám autor článku se kdysi dávno probudil zcela nahý vně svého bytu, za zabouchnutými dveřmi, samozřejmě bez klíčů a tedy možnosti rychle zmizet ze scény.

Přesto je somnambulismus poruchou poměrně nebezpečnou. Navzdory populárnímu obrazu somnambulisty, který chodí s nataženýma rukama, se člověk ve skutečnosti může zapojit do různých komplexních aktivit, jako je například oblékání, řízení automobilu nebo dokonce interakce s dalšími lidmi.

Není tedy nijak překvapivé, že pod vlivem prokázané somnambulní ataky bylo spácháno na desítky vražd a násilných trestných činů (pokud Vás téma zaujalo, je pěkně zpracováno v knize Náměsíční vrazi od Stanislavy Veselé).

Možnosti léčby somnambulismu závisí na jeho závažnosti. U mírných případů může stačit zlepšení spánkové hygieny, snížení stresu a zajištění bezpečného prostředí. V závažnějších případech mohou být předepsány léky nebo terapie zaměřené na zlepšení spánku. Důležité je také vytvořit bezpečné prostředí – zamykat dveře, odstraňovat nebezpečné předměty a informovat členy domácnosti o problému.

Somnambulismus je fascinující a komplexní porucha, která nám připomíná, jak málo toho ještě víme o tom, co se děje v našich myslích během spánku.  

.- mai